Budsportcan z Turkovského lesa
Blog čili cinták
Já jsem Bad a tady mi páníček bude psát deníček. To jsem zvědavý, jak se pochlapí.
Bade !!! Ten tón si teda vyprošuji. A pro tvou informaci - v žádném případě ti nemíním psát deníček. V této sekci sice chci zveřejňovat postřehy z tvého života, ale také různé postřehy z výchovy a výcviku takového nevycválaného pacholka jako jsi ty a dále různé příspěvky, které by se měly týkat chovu psa všeobecně. Takže si zase tak nefandi - nejsi pupek světa. (I když občas...)
Vaše případné poznámky, komentáře můžete zveřejnit v knize návštěv.
Cvičák - středa 29.6.20052. července 2005
V přestávce mezi svými cestami po Moravě, Evropě i po světě si našel čas k návštěvě našeho cvičáku Víťa Glisník, aby trochu provětral faldy našim psům. Samozřejmě jsme si s Badem nenechali tuto příležitost ujít, protože kousnout si na takovéhoto figuranta a nemuset přitom jet lán cesty, to se hned tak nepodaří.
Protože to bylo poprvé, co měl Bad kousat na někoho jiného, než na Dana, nevymýšleli jsme žádné ptákoviny a zůstali jsme u nácviku několika zákusů na vodítku a několika kontroláků s tím, že se nám měl Víťa pokusit naznačit, jak Bada odnaučit, aby šel tak moc do lokte, jak to má ve zvyku.
Při vyběhnutí na plac byl Bad chvilinku nejistý, protože nevěděl na koho má kousat. Na place totiž jako prvního uviděl Dana, který chtěl celou akci nafilmovat. Jakmile však Víťa zapráskal bičem, bylo vše jasné a Bad vyrazil do akce. Myslím si, že Bad nezklamal a s jeho váhou a elánem měl Víťa chvílemi co dělat.
Protože se nám video docela povedlo, můžete si celou akci prohlédnout i Vy. Najdete ho tady. To je pro dnešek všechno - mějte se všichni krásně a zase někdy ...
Cvičák - úterý 21.6.200530. června 2005
Jelikož nám počasí docela přeje, docházím pravidelně na cvičák, abych to toho svého pacholka dostal něco nového a upevnil to, co již umí. V současnosti řešíme u Bada dva problémy.
1) Při zákusu na rukávu jde moc do lokte
2) Při kontroláku se mu nechce moc do výskoku, spíše čeká, že mu figurant rukáv do té jeho tlamy podá.
Snažíme se to s Danem dát do pořádku, ale je to fuška. A jelikož se po dlouhé době na cvičáku objevil s fotoaparátem i někdo jiný než já, můžete si prohlédnout pár fotek, které toto úsilí dokumentují.
Samozřejmě nacvičujeme postupně celou obranu, poslušnost i stopu. Dan tvrdí, že bych s Badem už klidně mohl jít na zkoušku (ZM). Já o tom ale přesvědčený nejsem, myslím si, že Bad ještě není pořádně připravený. Na druhé straně si myslím, že máme na všechno dost času a nemusíme nikam spěchat.
Největší problém, který budeme muset vyřešit, je APORT. Bad prostě aportek nenosí, ať už je to balonek, klacek nebo klasická činka. Je pravda, že se za ním žene jako splašený. Jakmile ho však doběhne, vezme ho do tlamy a zjistí, že se s ním o aport nikdo netahá, nechá ho ležet a "znuděn odchází". Takhle to alespoň vypadá venku. Doma, jelikož si chce hrát, tak je ochoten mi donést jeho "hrací hadr" nebo balonek až do ruky. Takže se snažím házet mu aport třeba i hodinu v kuse, aby mu to přešlo do krve, a pak to zkusit přenést "do přírody". Snad se nám bude dařit.
To je pro dnešek všechno, zdravíme všechny naše příznivce a brzy zase nashledanou.
Cvičák - úterý 10.5.200523. května 2005
Toto úterý se po dlouhé době deště a zamračené oblohy objevilo sluníčko, čehož jsme s Danem využili k venčení. Dan vzal na cvičák svoje holky, se kterýma už nemohl doma vydržet a já s Badem jsme vyrazili osvěžit znalosti a návyky v poslušnosti.
Kupodivu Bad dost mile překvapil a předvedl se v poměrně dobrém světle. Samozřejmě, že jsme se nevyhnuli několika výtkám a radám ze strany odborného dozoru (Dana), ale celkově to bylo docela OK. Máte-li zájem, můžete si prohlédnout pár fotek, které se podařilo nafotit.
Na Badovi sleduji poslední dobou trend poměrného zlepšení, což přisuzuji dvěma následujícím skutečnostem. 1) Bada asi pomalu ale jistě opouští puberta, i když mám obavy, že než opravdu dostane rozum, tak už budu šedivý. 2) Mí dva synové "vypadli z baráku", čímž zmizel velmi rušivý element ve výchově Bada. Ne že by s ním chodili cvičit - pouze venčit. Za to jsem byl samozřejmě vděčný, nicméně rozdílný přístup, důraznost a úroveň všeho, co se po Badovi chtělo, nebylo zrovna to "pravé ořechové".
Tak to je pro dnešek všechno a zase někdy nashle.
Cvičák - neděle 6.2.200514. února 2005
Ani mráz ani závěje sněhu nás nezastaví při výcviku a proto jsme opět vyrazili na cvičák - tentokrát na nácvik obrany. Sněhu bylo skoro po kolena a udržet na uzdě 60 kg nadrženého (samozřejmě na výcvik) masa byl úkol skoro nadlidský, ale přesto se výcvik celkem podařil.
Bad zakousal pěkně a na plnou hubu a vyštěkání figuranta v zástěně mu taky jde celkem dobře. Poprvé jsme dneska zkusili i odvolání od zástěny a světe div se, ono to šlo (i když to bylo celkem na tři povely, ale bez vodítka). Tím mě Bad docela překvapil, já jsem si myslel, že ho od zástěny nedostanu ani na řetězu. Takže teď máme zase co dopilovávat, abychom se letos mohli pokusit o nějakou tu zkoušku.
Pro zájemce máme pár foteček v galerii.
Jak nám jde výcvik II.3. ledna 2005
Jelikož zima je spíše mírná a hlavně bez sněhu, snažím se, pokud to podmínky dovolí, chodit s Badem na stopu. Několikrát jsem s ním dělal stopu tzv. začátečnickou, to znamená, že jsem našlapával stopu jednu šlápotu těsně za druhou a do každé šlápoty jsem dal kousek točeného salámu. Badovi to šlo docela obstojně, dokonce už i jeho tempo na stopě je rozumné, nežene se a netahá jako blázen.
Rozhodl jsem se proto přikročit k dalšímu stupni. Zkusil jsem našlapat stopu již poměrně normální chůzí (co se týče délky kroku) a salámek jsem dával každou třetí šlápotu. Lom jsem ale pro jistotu Badovi točeňákem pěkně vyložil, aby ho neminul. Celková délka stopy se nám tak natáhla na skoro na délku požadovanou pro zkoušku základního minima (ZM). A výsledek? Bad šel pěkně, klidně a pokud jsem si mohl a stačil všimnout, nenašel asi pouze 4 salámky, ale stopu držel.
Tímto výsledkem mě celkem mile překvapil a nezbývá než doufat, že mu takto půjde i dále. V budoucnu mu teda budu zkoušet stopu natahovat a používat čím dál tím méně salámu. No a na jaře bychom mohli zařadit i nějaký ten předmět. A na konec ještě pár fotek.
Jak nám jde výcvik I.3. ledna 2005
Zimní období díky své délce (nebo spíše krátkosti) dne a zhusta nevlídnému počasí nepředstavuje, alespoň u nás, období příliš inteznívního výcviku. Navíc se do toho zamíchala má dlouhodobější nemocenská, takže výcvik se v podstatě naplňuje pouze při povolených vycházkách.
Takže co se týká poslušnosti, na každé vycházce se s Badem snažím něco málo procvičit, aby úplně nezvlčil. Je to fuška hlavně proto, že s ním v plném rozsahu cloumá puberta, takže výsledky se mi jeví spíše jako střídavě oblačno. Někdy se může pro splnění příkazu přetrhnout, jindy je plní rychlostí zpomaleného filmu. Docela se však zlepšilo přivolání, takže i když někdy velice neochotně a po několika povelech nakonec vždy buď přiběhne (jsme-li sami) nebo alespoň nezdrhne (je-li poblíž nějaký pes nebo jiný objekt jeho zájmu).
Samostatnou kapitolou je chůze u nohy a obraty za pochodu. Bad zásadně chodí asi tak půl metru od mé nohy. Zkusil jsem tedy nejprve párkrát ostnáč a pak už jen těsně za ušima uístěný stahovací obojek a aniž za něj nějak moc tahám, Bad šlape těsně u nohy. Doufám tedy, že když to tak budu dělat dostatečně dlouho, začne chodit správně u nohy i bez obojku a vodítka.
I přes veškeré překážky se nám podařilo dostat se asi dvakrát na cvičák trochu si zakousat. Bad má kousání rád a dostat se s ním bez úhony od kotce na plac je docela problém, protože má už asi 60 kilo a zvládnout jeho nadšení dá zabrat. Proto i zde přišel ke slovu ostnáč a světe div se, ono to zabírá. Dalším problémem ale zůstává, že podle našeho figuranta Dana má Bad docela malou výdrž a rychle se unaví. Proto jsme se naposledy dohodli raději na více kol s méně zákusy. Docela to zabralo, takže to tak budeme praktikovat až do jara, kdy chci Bada naučit běhat u kola a v rámci možností do něj trochu fyzičky dostat. Takže nám držte palce, zase se ozveme, teď snad už častěji.
P F 2 0 0 54. ledna 2005
Všem našim pravidelným čtenářům a příznivcům, jakož i příznivcům caníků všeobecně přejeme hodně zdraví, štěstí a úspěchů v osobním i profesním životě. Petr a Bad.
Cvičák - neděle 24.10.200427. října 2004
Díky níže popsaným potížím jsme v poslední době na cvičáku spíše pauzírovali. Takže jsem v neděli vyrazil na cvičák a byl jsem opravdu zvědav, jak to Badovi půjde. Poslušnost jsem s ním cvičil i na běžných procházkách, kde mu to docela jde. Jakmile je však na cvičáku, tak mi připadá, že mu někdo vyměnil mozek v hlavě a chová se jako janek. Přesto jsme absolvovali pár cviků, dokonce máme po delší době zase pár fotek, takže se můžete podívat do galerie.
Samozřejmě jsme museli vyzkoušet i obranu - to by nebyl cvičák, kdyby si Bad alespoň jednou nekousnul. Z mého pohledu (tj. z pohledu laika či totálního začátečníka) to bylo docela dobré, ale Dan (zkušený figurant i kynolog) to vyhodnotil jinak. Prý to bylo takové nějaké mrtvé, bez šťávy a nasazení. No co se dá dělat, byli jsme po nemoci a zesláblí a příště to bude určitě lepší.
Takže teď už zbývá jenom zase zkusit párkrát stopu, když už Badík zase může točeňák, ze kterého mu stopu dělám. Za chvíli bude zima, sníh a tudíž podmínky pro stopování nevhodné, tak ať mu něco v té jeho hlavě do jara zůstane a ať je pak na čem stavět.
Září a říjen 200426. října 2004
Minulé dva měsíce se nesly ve znamení střevních problémů u Bada. Začalo to tím, že jsem mu chtěl přilepšit a tak jsem mu granule namočil ne do obyčejné vody, ale do kuřecího vývaru. Ten vznikl z vaření tří kuřecích skeletů, které nám zbyly po vykostění kuřete na grilování. Ty skelety jsem mu samozřejmě dal taky. Což o to, Badovi to chutnalo, miska byla ve chvilince vyjetá a leskla se jako nová. Ale již v 5 hodin ráno jsem byl vzbuzen kňučením a škrábáním, jak si Bad říkal o vyvenčení.
Vyběhl jsem s ním na pole (naštěstí to máme pár metrů) a už to začalo – průjem jako hrom. Tak to pokračovalo celý den. Večer dostal Bad jenom čisté granule a vypadal celkem spokojeně. Jenže zhruba o půl čtvrté ráno se stejně jako předchozí den situace opakovala. Na radu kolegů ze cvičáku jsem koupil živočišné uhlí a Endiaron a oboje nacpal Badovi do krku. Ke žrádlu dostal pouze poloviční dávku granulí promíchaných s rýží, kterážto má údajně průjem zastavovat. Po pár dnech vypadal Bad celkem normálně, takže jsem dietu vysadil.
Myslel jsem si, že ten průjem byl ze stravy, na kterou Bad není zvyklý a pustil jsem to z hlavy. Jenže asi po 14 dnech se situace opakovala i při běžné stravě. Léčba byla stejná jako v předchozím případě a výsledek taky – průjem ustoupil a Bad vypadal v normálu. Bohužel po dalších zhruba 14 dnech přišel průjem znovu. To už jsem neustál na domácké léčbě a jel jsem s Badem k veterináři. Nemíním tady rozebírat ceny za ošetření a léky, to je kapitola sama o sobě. Nicméně – Badovi odebrali krev, udělali výtěr, dostal nějakou injekci, na večer ještě další meducínu (název bych si snad vzpoměl, ale myslím, že to není důležité) a jeli jsme domů s tím, že máme druhý den přijet na kontrolu
Samozřejmě, že na kontrolu jsme se vzorně dostavili. Doktorka nám sdělila, že se nejedná o žádnou infekci, ale že má Bad asi nějaký zánět ve střevech. Takže jsme nafasovali antibiotika (2x denně dvě tablety – naštěstí dostat je Badovi do krku je docela v pohodě) a poctivě je užívali. K tomu samozřejmě dieta – nejprve dva dny nic, pak dva dny poloviční dávka granulí a pak jsme přešli na plnou porci. Samozřejmě to byly pouze čisté granule – bez masovky a zeleniny, které mu tam normálně přidávám kvůli vůni a vitamínům. Teď už Bad žere i vyměšuje normálně. Takže doufám, že mu to už vydrží a že za peníze, které bych jinak vrazil do veterináře, budu moci Badovi koupit něco užitečného na sebe, na hraní nebo k žrádlu.
Minochodem, u veterináře jsme museli Bada kvůli dávkování léků zvážit – a tady je výsledek – 55 kilo. Je to bohužel 5 kilo nad horní hranicí standardu, ale co se dá dělat. Bud není tlustý, vypadá spokojeně a to je důležité.
Cvičák - sobota 11.9.200415. září 2004
Sobota se nesla v duchu krásného počasí (typické babí léto), mých bolavých zad a oslav narozenin na cvičáku. Na cvičák přišlo jen pár skalních, ostatní se zřejmě psychicky připravovali na nedělní příborskou pouť. Z těchto všech důvodů se veškerý výcvik psů jen tak trochu pošolíchal a všichni si hlavně užívali pohodičky.
Nicméně psy bylo potřeba nechat alespoň trochu vylítat, takže jsem se dohodnul s Láďou, který má štěně ovčáka o 2 měsíce starší než Bad, že je zkusíme vypustit spolu na louku a uvidíme, co to udělá. Dopadlo to dle mého očekávání - oba hafani spolu lítali jako diví - viz foto. To bylo celkem O.K., pouze si musel člověk dávat dobrý pozor, když lítali okolo nás. Nijak zvlášť je nezajímala naše přítomnost, což skončilo několika trvdšíma srážkama, naštěstí bez následků na obou stranách
Když se ti dva trochu vylítali, přivedla naše výcvikářka Jana ještě svoje dvě feny NO, které se ochotně zapojily do honičky. Dokonce i fena Chelzia, která dříve na Bada jenom vrčela a kdy mohla, tak se po něm ohnala, tentokrát v rámci kratochvíle zaujala k Badovi smířlivý postoj.
Nakonec někdo dostal nápad udělat skupinovou fotku těch našich "krvelačných bestií" s houfem přítomných "cvičákových" dětí. Jak bylo vymyšleno, tak bylo i provedeno. Fotky jsme udělali, děti to přežily, jak můžete posoudit z fotek. Celkový výsledek i umělecký dojem je dle mého názoru dobrý. Nechci tady nijak hodnotit německé ovčáky, ale myslím, že Bad jako Cane Corso opět prokázal, že patří mezi "nebezpečná bojová plemena, jejichž chov by se měl zakázat". Doufám, že všichni z použití uvozovek pochopili, jak to myslím. Kdybybyli všichni psi jako kaníci, tak je svatý pokoj. To je prozatím vše a zase někdy příště - AHÓÓÓJ !!!!
Nahoru ↑