Budsportcan z Turkovského lesa
Blog čili cinták
Já jsem Bad a tady mi páníček bude psát deníček. To jsem zvědavý, jak se pochlapí.
Bade !!! Ten tón si teda vyprošuji. A pro tvou informaci - v žádném případě ti nemíním psát deníček. V této sekci sice chci zveřejňovat postřehy z tvého života, ale také různé postřehy z výchovy a výcviku takového nevycválaného pacholka jako jsi ty a dále různé příspěvky, které by se měly týkat chovu psa všeobecně. Takže si zase tak nefandi - nejsi pupek světa. (I když občas...)
Vaše případné poznámky, komentáře můžete zveřejnit v knize návštěv.
Krmení Cane Corso - odpověď p. Růžkovi č. 227. března 2006
Asi vám moc neporadím, pouze vám můžu popsat jak a čím jsem krmil já. Od chovatele jsem Bada dostal s pytlem Acany se žraločí chrupavkou. Po jeho spotřebování jsem dal na radu veterináře, že ve štěněčím věku by se mělo krmit něčím opravdu kvalitním a byl mi doporučen Royal Canin. K tomu mi doporučil pro velká plemena doplňkovou stravu na klouby. Já si vybral a nechal "zvěrolékařsky" schválit GIOM Chondro L-karnitin (http://www.giom.cz), který jsem mu dával až skoro do dvou let. Mezitím jsem z Royal Caninu přešel zhruba v roce a čtvrt na štěněcí Chicopee a v současné době už cca tři měsíce krmím dospěláckým Eminentem. Bad je spokojený, má pěknou srst a chuť na alotria, takže mu to snad svědčí.
Doufám, že jsem vám i touto "šalamounskou" odpovědí alespoň trochu pomohl. Přeji vám hodně úspěchů v chovu a klidně se zase někdy ozvěte.
Kniha o Cane Corso - odpověď p. Růžkovi č. 127. března 2006
Je mi líto, že Vám nemohu podat příznivější zprávu, ale nevím o žádné knížce, která by se věnovala chovu Cane Corso. Zkušenosti jsem sbíral pomalu po různých odborných časopisech, po webech a hlavně po kamarádech a spolubojovnících ze cvičáku - to hlavně ty všeobecné psí výchovné zásady a pod.
Mnoho užitečných poznatků můžete získat ze Zpravodajů
Českomoravského klubu Cane Corso (http://canecorsoklub.cz/)
a Moloss clubu (http://www.volny.cz/moloss/index.htm).
Cane Corso a děti10. února 2006
V knize návštěv se mě ptá Klára, jestli si může pořídit kaníka, když mají malé dítě. Vzhledem k tomu, že nezanechala svůj e-mail, chtěl bych jí odpovědět tímto způsobem.
Podle mého názoru jsou kaníci miláčci rodiny a je celkem jedno, jestli dospělých nebo dětí. Na svou smečku nedají dopustit a chrání si ji. Je až s podivem, že i zcela tělesně a vůbec ne psychicky dospělé zvíře si velmi dobře uvědomuje poměr vah mezi sebou a dítětem a podle toho se k němu chová. Ano, může dojít k tomu, že v zápalu hry nechtě do dítěte strčí a svalí na zem, ale to se může stát i s kterýmkoliv jiným psem nebo i člověkem.
Můj dvorní figurant a webmaster Daniel má dvě dcery - věk cca 8 a 4,5 roku (doufám, že jsem se moc nesekl). S Badem se znají od malička a nikdy nebyl nejmenší problém. Naopak, ta mladší - Tereza - je do Bada úplně zamilovaná a Bad jí to oplácí stejně. Ještě v době, kdy neuměla pořádně mluvit, cvičila s Badem poslušnost a ten na její povely EDNI a EHNI sedal a lehal jako na drátkách a já se nestačil divit, jak umí tyto cviky bleskově provádět. V naší fotogalerii při troše trpělivosti určitě najdete pár fotek Bada s dětmi v různých situacích. Pomocí těchto fotek si můžete doplnit mé vyprávění.
Na závěr bych chtěl ještě upozornit na webové stránky jedné kaníkovské slečny (http://www.canecorsovalentina.websnadno.cz/), která žije ve společné domácnosti s postiženým dítětem - chlapečkem. Jejich soužití je zde pěkně popsáno a určitě stojí za přečtení.
Takže, ač nejsem dlouholetý chovatel a odborník na kaníky, myslím si, že je mohu s klidným sdrcem doporučit i do rodiny s malými dětmi.
Rok 2005 je u konce24. prosince 2005
Jako vánoční dáreček jsme s Badem od Daniela dostali novou grafickou podobu stránek. Podle mého názoru se mu to velice povedlo a proto doufám, že se to bude líbit i Vám, návštěvníkům našich stránek. Protože ne všechny prohlížeče stahují při každém přihlášení kromě nového obsahu i nové styly, proto doporučuji provést klávesou F5 obnovení stránek, aby se zobrazily v plné kráse.Na závěr tohoto příspěvku bych chtěl všem našim příznivcům popřát pohodové prožití vánočních svátků, hodně klidu, štěstí a v neposlední řadě i hromadu dárků. A do nového roku 2006 přeji všem hodně zdraví, štěstí a úspěchů doma, v práci i na cvičáku.
Mikulášské závody - 3.12.20056. prosince 2005
Vzhledem k tomu, že jsem Badovi nechal nakupírovat uši, nemůžeme se nyní účastnit oficiálních akcí, jako jsou výstavy, soutěže a zkoušky. Proto jediná možnost, jak alespoň polooficiálně konfrontovat Badovy schopnosti, jsou uzavřené klubové akce. Jedna taková se konala i tuto sobotu u nás na cvičáku. Náš kynologický klub pravidelně pořádá pro své členy Mikulášské závody, které slouží hlavně pro zpestření dlouhé zimní pauzy, zabraňují psům zlenivět a podporují zdravou soutěživost mezi členy klubu.
Já osobně jsem člověk, který se nerad jakkoliv producíruje na veřejnosti, i když ji tvoří pouze známí lidé. Proto se naše účast stala skutečností až tehdy, když mi Dan napolo žertem a napolo vážně pohrozil, že jestli nepůjdu závodit, tak už nám nebude figurovat :-))) . Takže nezbylo nic jiného, než pěkně nastoupit 3. prosince ráno s Badem na značky a ukázat, co v nás je.
Soutěžili jsme v ZM-kové kategorii a vzhledem ke spoustě sněhu se soutěžilo bez stopy – pouze poslušnost a obrana. Před samotným závodem jsem Bada nechal pořádně vylítat s jeho kámoškou, rotwajlerkou Jessicou, aby si vybil trochu energie a aby se zklidnil. Bohužel jsme si vylosovali startovní číslo 5, takže než jsme přišli na řadu, stihnul Bad v odkládačce zase pookřát. Navíc jsem došel k závěru, že příště (bude-li vůbec nějaké příště) raději vezmu Bada a půjdu se s ním projít někam do lesa nebo prostě někam, protože Badova radost z toho, že je venku z bedny, nezná mezí a tato rozjívenost následně dost negativně ovlivňuje jeho výkon.
Ale zpátky k průběhu závodu. Poslušnost jsme zahájili přivoláním psa, což při Badově „veselé“ náladě proběhlo poměrně dobře, nicméně hodnocení bylo 7 bodů z 10. Stejným hodnocením skončila i ovladatelnost na vodítku, a to hlavně proto, že Bad dost tahal, což samozřejmě rozhodčímu nemohlo uniknout. Při cvicích sedni – lehni – vstaň na vodítku u nohy se Bad překonal a výsledkem byl zisk 10 bodů z 10. Asi nejhůře dopadl aport (6 bodů z 10), ale vzhledem k tomu, že cca před 1,5 měsícem nechtěl Bad aport nosit vůbec, tak to není zase tak úplně nejhorší výsledek. No a na závěr dlouhodobé odložení psa – Bad opět překvapil a ani se nepohnul, takže výsledný ortel byl 10 bodů z 10. Celkově tedy za poslušnost Bad získal 40 bodů z 50 možných, za dané situace výsledek více něž dobrý.
Na obranu Bad nastupoval plný elánu a nevídané chuti k práci. Při průzkumu terénu oběhl obě zástěny - tu první sice dost vlažně, což rozhodčí ohodnotil 8 body z 10. Označení figuranta a ochrana psovoda proběhly bez závad, oboje za 10 bodů z 10. Při hladkém zadržení figuranta na 25 kroků Bad nezaváhal a zákus byl plný a razantní jak se patří. Pouštěčka byla rovněž super na plnou vzdálenost. Hodnocení tedy nemohlo být jiné, než 15 bodíků z 15 možných. A na závěr zkouška odolnosti psa s náznakem úderů – plná pálka 5 bodů – Bad si z náznaků úderu nic nedělá, jeho psychika v pohodě zvládá i plné údery podle zkušebního řádu. Takže na obraně konečný výsledek 48 bodů z celkových 50.
Matematickým géniům (a možná nejenom jim) je již v tuto chvíli jasné, že celkové hodnocení Bada bylo 88 bodů ze 100 možných a to znamenalo v konečném hodnocení P R V N Í M Í S T O . Badík vyhrál krásnou teplou deku, na které má teď dovoleno ležet na sedačce v obýváku a móóóóóc si to užívá. No a pro mě je dosažený výsledek pobídkou k další práci tak, abychom se dalších závodů mohli zúčastnit v kategorii Z V V 1.
A jak se již stalo zvykem, pro ty kteří mají zájem, je zde opět fotek.
Poděkování Českým dráhám a jejich váhám23. listopadu 2005
Už skoro rok jsem nevěděl, kolik Bad váží a bohužel jsem neměl možnost, jak to jednoduše zjistit, aniž bych musel někam dojíždět. Naše paní psí doktorka má pouze malou osobní váhu a psy váží v náručí, načež se zváží bez psa a jednoduchým matematickým postupem zjistí jeho váhu. Má to výhodu v tom, že má neustále přehled o své váze, ale Bada takto zvážit nelze, neboť jej neunese v náručí. Já ho sice unesu, ale problém je zase v tom, že oba dohromady bychom spolehlivě strhali jakoukoliv domácí váhu.
Jak jsem již psal, jezdit za jinými zvěrolékaři po kraji se mi zrovna moc nechtělo, tak jsem se chtě nechtě řídil radou známých, abych šel Bada zvážit na nádraží. Chvíli jsem s tím sice váhal, ale nakonec jsem se odhodlal a požádal paní v pokladně, zda-li by to bylo možné. Byl jsem odkázán na výdejnu zavazadel, že mě tam ohlásí. Chvíli sice trvalo, než jsem Bada dostal na váhu, neboť tato byla plechová a Badík po ní kapénku klouzal, nakonec jsme to zvládli a vážení mohlo začít. Paní z výdejny byla velmi milá, ale závaží by asi nejraději posunovala násadou od smetáku, aby se k Badovi nemusela přiblížit na dosah.
Abych se ale dostal k pointě tohoto vyprávění - vážení proběhlo a já vám tak mohu oznámit, že ten můj pacholek váží (nebo hmotí?) 6 6 k i l o g r a m ů živé váhy. Pravda, je to trochu přes limit oproti standardu, ale podle mínění mého i mého okolí Bad tlustý není, takže s tím nemíním nic dělat. Teď už mi zbývá jenom změřit u Bada kohoutkovou výšku. Podle mého amatérského měření u futra by to mělo být cca 69 - 71 cm, ale jistější to bude změřit pořádným měřidlem. S výsledkem vás posléze také seznámím.
To je pro tuto chvíli vše. Ahoj.
Prodloužený víkend - 28. až 30.10.200531. října 2005
Ahoj lidičky. Máme za sebou prodloužený víkend, navíc se mimořádně vydařilo počasí, takže jsme si to parádně užívali. Pátek a sobotu jsme strávili dopoledním lenošením a odpoledne vždy následovala dlouhá procházka. V neděli pak cvičák a odpoledne s Danem a jeho holkama výlet do Štramberka na rozhlednu. Musím na Bada prásknout, že v neděli večer přišel domů, nažral se, načež sebou praštil do pelechu a do rána jsem o něm nevěděl.
Po delší době jsem spáchal pár Badových fotek. Sice mě to stálo obrovské úsilí, ale spíš psychické než fyzické. V pátek jsem totiž zapomněl foťák doma a v sobotu jsem si na to, že ho mám sebou, vzpomněl až skoro za tmy. Nakonec jsem pár fotek stihnul – musím se však omluvit, i po úpravě jsou trochu tmavší, než bych si přál. Pokud si je i přes to chcete prohlédnout, najdete je zde. A jenom tak mezi námi, ten můj pacholek, když náležitě zapózuje, vypadá chvílemi opravdu jako "pan pes", že jo?
Něco málo máme nafoceno i z nedělního cvičáku. Bohužel, jako skoro vždy poslední dobou, nebyl na cvičáku nikdo, kdo by nás vyfotil při výcviku, takže fotky jsou už pak jen ze závěrečné honičky Bada s jeho kamarádkou – rotvajlerkou Jessicou. Nevídáme se s ní až tak moc často, jak by bylo Badovi milé, proto si každé setkání užívá, jako by si chtěl něco užít do foroty. Fotky jsou k nahlédnutí zde.
Myslím, že by tohle jako kratší popisek k pár fotkám mohlo stačit. Proto se se všema loučím a doufám, že se zase brzy uvidíme.
??? Ostnáč ???13. října 2005
V knize návštěv se mě Birma ptá, proč používám ostnáč. Možná tato problematika bude zajímat i někoho jiného, proto jsem se rozhodl odpovědět nejen mailem, ale i prostřednictvím cintů.
U Bada používám ostnáč ve dvou případech. Tím prvním je jízda na kole. I když Bad už běhá vedle kola poměrně slušně, přece jenom bych při nějakém jeho poklesku (při spatření jiného psa, kočky, nebo prostě jen tak při nečekané změně směru) velice nerad skončil jízdu držkopádem. Ono takových splašených 60 kilo umí s člověkem na kole pěkně zamávat. Pro úplnost musím dodat, že zatím k žádné nepředvídané události nedošlo.
Dalším případem, kdy používám ostnáč, je nácvik obrany. Tady je hlavním důvodem Badův obrovský entuziazmus při příchodu na plac. Bad je totiž tak nadržený na kousání, že přivést ho z odkládačky k figurantovi bývá (hlavně po delší přestávce ve výcviku) docela nadlidský výkon. Na druhou stranu musím na Badovu obranu říci, že poslední dobou je ten ostnáč už spíše psychologickou záležitostí. Na place už ho pak stejně zapínám jenom za postroj, takže ostnáč na krku už zůstává více méně jenom pro ozdobu.
Doufám, že jsem tímto vše osvětlil ke spokojenosti všech. Na závěr bych ještě dodal, že obojek je v používán v továrním provedení, čímž chci naznačit, že hroty nejsou nijak přibroušeny. A poslední poznámka - věřím, že postupem času, jak bude Bad rozum brát, budu moci od používání ostnáče zcela upustit.
Takže to by bylo pro dnešek všechno, mějte se jak jen sami chcete a zase někdy ahoj na našich stránkách.
Opět zpátky18. září 2005
Nazdar lidi.
Tak už jsme opět tady. Po delší odmlce, způsobené:
a) zdravotními důvody
b) díky problémům s hostingem na staré doméně
jsme opět zpátky, zatím ve starém hávu, ale s novou chutí do práce, jak na stránkách tak i při výcviku toho mého pacholka. Takže naše případné příznivce prosíme - zachovejte nám svou přízeň a nezapomeňte přidat i kusisko shovívavosti s těmi mými cinty.
Návštěva u chovatele - úterý 5.7.20059. července 2005
Ahoj lidičky.
Tak jsem zjistil, že ty státní svátky mají něco do sebe. Jelikož bylo v úterý parádní počasí, vyvezl mě páníček na výlet. I když jsem nevěděl, kam se jede, vůbec jsem nebyl proti. Cestování autem mám rád, i když je mi tam občas trochu horko. To ale vyřeší dobré větrání a klimatizace.
Abych se ale vrátil k tomu výletu. Nějakou dobu jsem si lebedil v autě, chvílemi jsem dřímal, chvílemi jsem koukal ven a najednou koukám - tady mi to připadá nějak povědomé. A taky že jo - jeli jsme k mému chovateli Milanu Maděrovi.
Sotva jsme s páníčkem vystoupili z auta, už na nás za plotem čekal můj táta a vypadal docela zvědavě, kdo že to k němu jde na návštěvu. Já jsem se samozřejmě nemohl dočkat, až nás pustí k sobě. Nejprve jsme se s tátou trochu očichali a pak to začalo. Zahrada byla naše, lítali jsme a prali jsme se - samozřejmě jen tak cvičně. Vždycky po několika minutách jsme společně udělali nájezd na mísu s vodou, takové napití totiž tělá člověku (pardon - psu), který "těžce pracuje", móóóóc dobře. A já pracoval opravdu těžce, nic jsem totiž tátovi nedaroval zadarmo. Konec konců, vždyť jsem už asi o centimetr vyšší než on.
Vzhledem k tomu, že valná většina našich hrátek proběhla v rychlém tempu a převážně pod stromy, nedalo se moc fotit. Přesto všechno vám pár fotek nabízím. Jsou seřazeny chronologicky - očuchání na začátek, potom pořádná honička a nakonec zasloužený odpočinek. Pro dnešek to bude všechno, mějte se fajn, já si jdu trochu zdřímnout. Takže - VRRR, HAF, HAF.