Budsportcan z Turkovského lesa
Blog čili cinták
Já jsem Bad a tady mi páníček bude psát deníček. To jsem zvědavý, jak se pochlapí.
Bade !!! Ten tón si teda vyprošuji. A pro tvou informaci - v žádném případě ti nemíním psát deníček. V této sekci sice chci zveřejňovat postřehy z tvého života, ale také různé postřehy z výchovy a výcviku takového nevycválaného pacholka jako jsi ty a dále různé příspěvky, které by se měly týkat chovu psa všeobecně. Takže si zase tak nefandi - nejsi pupek světa. (I když občas...)
Vaše případné poznámky, komentáře můžete zveřejnit v knize návštěv.
U vody - neděle 29.8.20041. září 2004
Tak nám v neděli konečně letos vyšlo počasí, čas i zdraví, takže jsme s Badem vyrazili k vodě, konkrétně na Větřkovickou přehradu u Kopřivnice. I přes krásné počasí tady bylo asi tak 2,5 člověka, což nám vyhovovalo. Alespoň nikdo neočumoval Badovo první koupání ve vodě hlubší než 30 cm.
Jak už to tak bývá u našich akcí, byl s námi Dan i s dcerami (3 a 7 let). Jsou na sebe s Badem vzájemně zvyklí ze cvičáku i z jiných akcí, takže už ví, co od Bada mají čekat. Po příchodu jsme nejprve dali krátký oddech na zchladnutí. Bad celkem stoicky "přežíval" uvázání u stromu a holky okamžitě vlezly do vody, u čehož činily takový rachot a jekot, že během necelých 5 minut spolehlivě vyhnaly rybáře, jedinou to osobu na našem břehu.
Po chvíli jsem usoudil, že nastala hodina "H", oblažil jsem Dana foťákem, odvázal Bada a hurá do vody. Zpočátku to šlo celkem pohodově, protože na mělkou vodu je Bad zvyklý z řeky, kolem které konáme naše procházky. Zřejmě netuše, co ho čeká, následoval mě Bad i do hlubší vody a celkem v pohodě přežil, když se mu voda přelila přes záda. Po několika dalších krocích však zjistil, že už nedosáhne nohama na dno a začal cirkus. Všichni v okruhu 2 metrů byli poškrábáni, pošlapáni atd., když se Bad hnal z vody ven. Část trasy svého útěku sice plaval, jakmile však dosáhl na dno, použil styl klokan, tzn. asymetrickými (asi metr vysoké, asi metr dlouhé) skoky prchal do mělké vody.
Vzhledem k tomu, že je ještě mladý, hloupý a totální závislák na piškotech, nechal se na tuto pochoutku nalákat do hloubky ještě jednou, ale se stejným zakončením jako prve. Pak už ale ani náhodou. Nechal jsem ho proto na břehu, ať uschne a vydýchá ten "šok". Kromě toho, že se mokrý a špinavý proběhl po všech dekách, ručnících a oblečení, byl klid. Asi po půl hodině jsem si řekl, že to zkusíme znova. Marná však byla veškerá snaha a lákání na piškoty – Bad prostě nešel dál, než kam v pohodě vystačil. Vzhledem k tomu, že k vodě nijak často nejezdím, jsem se smířil s tím, že z Bada asi žádný velký milovník vody a plavání nebude. Hlavní je, že jsem se přesvědčil, že v případě nutnosti plavat umí, takže už se nemusím až tak obávat, že "zahučí" na procházce někam do hlubší vody.
Pár fotek z této akce můžete shlédnout ve fotogalerii.
Cvičák - sobota 28.8.20041. září 2004
V sobotu bylo nádherné počasí. Bohužel však někdo musí vydělávat na Badovo krmení apod., takže jsem byl na meloušku a na cvičák jsme se dostali až poměrně pozdě, kdy už zde veškerý běžný výcvik skončil. Zůstalo tady pouze pár skalních kynologů, mimo jiné Dan s dcerami a Jirka, takto majitel stanu, ve kterém si holky hrály.
Vzhledem k tomu, že jsem nestíhal oběd, uvítal jsem, že pod roštem byl rozdělaný oheň a zručně jsem zhotovil pár špekáčků. Bad mezitím řádil s holkama po cvičáku i ve stanu. Po jídle a krátké siestě jsme s Badem zkusili něco málo z poslušnosti, bohužel to už bylo poměrně pozdě, takže to foťák nechtěl moc brát ani s bleskem, proto vyšla pouze jedna fotka z výcviku – na "Áčku". Bad sice poslouchal, ale že by to bylo nějak moc extra, to se říct nedá. Zřejmě si budu muset počkat, až trochu zestárne a zklidní. V současné době ho prostě zajímá cokoliv jiného, co se v jeho okolí děje, ať již je to způsobeno lidmi nebo psy, než výcvik. Když jsme ale sami někde v poli, tak cvičí docela dobře, což mě trochu usmiřuje se současným stavem.
Máte-li zájem, můžete se podívat na pár fotek v galerii.
Cvičák - sobota 21.8.200427. srpna 2004
Tak to byl zase debakl !!! Den začal celkem příjemně. Udělali jsme si na cvičáku kuřátko na grilu a poseděli jsme po dobrém obědě. Pak ale došlo na nejhorší. Ač ne zcela zdravotně OK (angína, 38 stupňů a antibiotika - ale kdo by jinak s tím psem šel ven, že?), byl jsem "nahnán" s dalšími mlaďasy (psy) na plac k výcviku poslušnosti. Nevím, jestli se na Bada přenesla moje tehdejší ne zcela chuť ke cvičení a pohybu vůbec, nebo se tak prostě zachoval zcela podle svého naturelu. Každopádně se předvedl v celé své kráse.
Cokoliv ho zajímalo více, než já a moje povely, u nohy chodil zásadně metr ode mně, obraty na místě i za pochodu byly zcela hrozné. Při odložení se vydal zkouknout, copak to asi tak dělá ten pes vedle něho. O přivolání ani nemluvím, dvakrát po vypuštění přišel až po dlouhém volání, pískání a jiném přesvědčování.
Při přeskakování překážky jedním směrem to docela šlo, zpátky než skočit, tak raději napálil hrudníkem do překážky, až to zadunělo, podruhé ji oběhl a přeskočil ji milostivě až potřetí. Takže celou poslušnost zachránilo "áčko" a "lavice", kteréžto zvládnul docele pohodově.
Tímto výkonem mi Bad zcela vzal chuť do dalšího výcviku (asi tak na tři hodiny). Už v pondělí jsme byli na cvičáku zase a světe div se, Bad šlapal jako hodinky. To už ale samozřejmě nikdo neviděl - a možná že právě proto. Anebo s ním už začíná mlátit puberta? Čert ví, ale každopádně se má Bad na co těšit - já to s ním zvládnu, i kdyby čert na koze jel.
Stopa !!!17. srpna 2004
Tak jsem mu to ukázal. Komu a co? No přece tomu mému páníčkovi. Pořád o mně vykládá, že jsem rapl, na stopě jsem divoký a že ze mně nic nebude. Minulou něděli se páníček domluvil s Danem a naší výcvikářkou Janou na stopě. Nejdříve bylo nutno dostat se na vhodný terén, což bylo asi 4 km daleko. To mi zase až tak moc nevadilo, jako spíš to, že zhruba po 5 minutách chůze začalo pršet a přestalo, až když jsme se vrátili domů.
Co mi ovšem vadilo nejvíce, že mě kvůli stopě nechali bez mé pravidelné snídaně. Asi si mysleli, že mi hlad pomůže lépe hledat "salámky", ze kterých mi stopu dělají. Ale to se pletou, já bych salám vystopoval, i kdybych měl břicho nacpané jako buben.
Po příchodu na místo mi páníček našlapal stopu a šli jsme na to. Já si byl velice dobře vědom, že se na mě dívají "cizí lidi" a tak jsem se rozhodl, že se předvedu. Celou stopu jsem šel docela pomalu, a jak později říkal páníček, nenašel jsem pouze 3 nebo 4 salámky. Je pravda, že jsem měl trochu problémy na lomu, ale co byste chtěli po začátečníkovi. Však já to časem zvládnu.
Nejlepší na tom všem ale bylo, když mě Dan i Jana chválili a páníčkovi říkali, že co by vlastně chtěl, že jsem šel dobře. Tak jsem dokázal, že i když trénujeme pouze občas, tak když chci, tak umím. A ta pochvala hřála jak mě, tak určitě i páníčka. A to je správný popud pro další trénink.
Pomóóóc, slepice !!!16. srpna 2004
Ač jsem člověk panelákového typu, má Bad to štěstí, že nám stačí obejít dva baráky a už jsme v polích, kde se může v klidu vyřádit. Ani pole však nejsou nekonečná a okolo nich se vyskytují rodinné domky, vilky a občas dokonce statky. A kolem těch se obvykle poflakují slepice - oblíbené Badovy hračky, které s velikou chutí prohání.
Je sice pravda, že s přibývajícím věkem se trochu zklidnil a že jsme již schopni okolo slepic projít v relativním klidu a bez vodítka, ale pouze do doby, než to nějaká slepice psychicky nevydrží a nepokusí se co nejrychleji zmizet z dosahu "toho příšerného zvířete". To je pro Bada povel k tomu, aby vyrazil a slepici kapénku znepříjemnil život.
Před několika dny jsme byli opět na vycházce, která vedla vyšlapanou pěšinou v poli pšenice. Ta Badovi slouží jako toaleta, takže občas se v pšenici ztratí za účelem vykonání potřeby. Proto jsem nijak zvlášť nereagoval, když do ní zapadl i tentokráte. Chvíli byl klid, ale najednou se ozval příšerný slepičí jekot a hlasité třepotání křídly. Už jsem si myslel, že se Badovi podařilo slepici v pšenici překvapit a "sejmout", ale opak byl pravdou - slepice proháněla Bada. Ten přiběhl jako spráskaný ke mně, a kdyby měl ocas normální délky, vsadím se, že by ho měl vtažený pod břichem. Když jsem se otočil, uviděl jsem na pěšině vítězoslavně kvokající slepici, kterak dává "dohled" nad houfem žlutých kuřat přecházejících pěšinu.
Takže zřejmě bezvýchodnost situace a mateřský pud udělali ze slepice orla a Bad dostal výchovnou lekci. Už se nemohu dočkat, až s ním zase půjdu kolem volně se pohybujících slepic. Stačila mu tato lekce, nebo je prostě nepoučitelný?
4. srpna 2004
Jelikož mě Dan svojí aktivitou donutil zprovoznit "Cinták", musel jsem dnes vybojovat velký vnitřní boj – a to "Bud" nebo "Bad". Správně je to první, neboť tak je jméno zapsáno i v rodokmenu a můj smysl pro pořádek mi velí používat tuto variantu. Ale na druhou stranu je tady i můj smysl pro „estetično“, které by mi dovolilo používat tuto variantu pouze v základním tvaru – žádné zdrobněliny a podobně. A to jak sami uznáte není dost dobře možné, protože tvora, kterého máte rádi, často oslovujete zdrobněle. Já samozřejmě nejsem výjimka. Posledním a rozhodujícím argumentem na misce vah byl Marcelin příspěvek v Knize hostů. Asi i ona se v dobré víře řídila logikou a použila Buda, ale zdrobněle. A to rozhodlo – já totiž žádného Budíka ani Budíčka nemám, mám prostě Bada, Badíka a Badíčka, což ode dneška taky míním používat ve všech příspěvcích. Co budete ve svých případných komentářích a poznámkách používat Vy, je pouze a jen věc Vašeho cítění.
Nahoru ↑