Budsportcan z Turkovského lesa

VÍTEJTE - WELCOME - DOBRO DOŠLI

Na těchto stránkách bych chtěl prezentovat "život a dílo" svého psa. Je to "lump" z plemene Cane Corso a světlo světa spatřil 3. listopadu 2003. Toto plemeno není zatím v naší republice příliš známé a proto si myslím, že jakýkoliv pokus o jeho popularizaci by měl být přínosem. Nejdříve bych chtěl všem nabídnout pár fotek z běžného života i výcviku, postupem času doufám, že by se tyto stránky mohly stát odbornějšími. Chtěl bych zde zveřejňovat své poznatky a postřehy ze svého života s caníkem, které by mohly někomu pomoci v rozhodování, jakého psa si pořídit, jinému poradit v problematice výchovy a výcviku a dalšího snad mé povídaní vytočí tak, že mi napíše svůj názor a tím položí základ k vytvoření diskuzního fóra, které bych na těchto stránkách také rád zavedl.

Biessa z Máchova kraje

Takže pěkně od začátku. Jsem ve věku, kdy se starosti o potomstvo vytratily společně s jejich dětskými a pubertálními léty a kdy (přiznejme si to popravdě) manželský život už také člověku nevyplňuje každou volnou chvilku. Takže vyvstala otázka, co dělat s volným časem jiného, než ho trávit v křesle u televize. Naštěstí mám kamaráda Daniela, který se již delší dobu zabývá kynologií a je mimochodem i autorem těchto stránek a naším dvorním figurantem. Ten mě seznámil se skvělou partou pejskařů na cvičáku v Příboře, kam jsem začal docházet počátkem jara 2003 a mezi něž jsem (doufám) postupně zapadl. Ovšem chodit na cvičák bez psa taky není to pravé a tak jsem začal koketovat s myšlenkou pořídit si psa. Moji původní orientaci na nějaké plemeno v počátcích ovlivnila televize Nova vysíláním seriálu Tequilla a Bonetti, kde v hlavní psí roli vystupovala Bordeauxská doga, proto jsem se o toto plemeno začal zajímat a hovořit o tom s Danem. Ten mě však v diskusi nasměroval na kaníky a navrhl mi seznámení s panem Milanem Maděrou, chovatelem mého psa, kterému v té době figuroval jeho fenu. Po setkání s Milanem už nebylo co řešit, neboť jsem kaníkům propadl. Pak už nezbylo než čekat, až se narodí štěňata a dorostou do věku vhodného k odběru. Tato doba nastala 23.12.2003, kdy jsem si domů slavnostně přivezl svého prvního kaníka a psa vůbec. Tomu samozřejmě předcházela důkladná příprava zázemí v panelovém bytě a samozřejmě i studium a teoretické získávání vědomostí o veškerých okolnostech chovu psa.

17. ledna 2004_1

Někdo možná namítne, že odběr štěněte v sedmém týdnu je trochu předčasný, ale já si to prosadil. Bylo to hlavně kvůli tomu, že následovaly vánoční svátky, kdy jsem měl prostor a čas se Budovi věnovat v plné míře. Myslím si, že se to vyplatilo, neboť Bud ke mně přilnul a na nové prostředí, lidi a svůj pelíšek si rychle zvykl. Přiznám se bez mučení, že jsem měl obavy hlavně z loužiček a hromádek. Ale Bud mě mile překvapil a během necelých třech týdnů jsem nevěděl, co je to loužička v bytě a co se týče hromádek, tak ty jsem doma zažil pouze tři. Bud se také ukázal jako štěně s vybraným chováním, neboť až na malé výjímky likvidoval pouze předměty k tomu určené. Zároveň se ukázal jako štěně cílevědomé, neboť tyto předměty likvidoval totálně a dokonale.

31. prosince 2003_1

Lidem "znalým" musí být jasné, že první týdny našeho soužití byly pro mě velmi úmorné. Dokonalá změna životního stylu, kterou takové pořízení psa přinese, mě docela vyčerpávala. Dost se na tom podílela i ta skutečnost, že jsem Buda chodil venčit důsledně okamžitě po jeho probuzení a nezáleželo na denní či noční hodině a právě vykonávané činnosti. A jak už to v životě bývá, v nejméně vhodné chvíli přijdou komplikace, u mě v podobě "nějakého bacilu". Avšak kromě jednoho dne a dvou nocí, kdy se mé teploty blížily čtyřicítce a Buda venčili mí synové, jsem hrdině vytrval a mrazivý venkovní vzduch používal místo obkladu na rozpálené čelo. Navíc se mé ruce a nohy pokryly šrámy a škrábanci, neboť při vší opatrnosti se ostrým drápkům a jehlovým zoubkům při našich hrátkách nešlo vyhnout. Ale všechno jednou přejde, Bud postupně rostl a stejně postupně mi začal vynaloženou péči vracet. Dnes, tj. 29. července 2004, mu výškově do jeho otce chybí nějaké 2 - 3 centimetry, váhově se již také přibližuje standardu, a jak můžete vidět na fotkách a videu, na cvičáku už taky není úplný začátečník. Zkrátka geny po matce (6 zkoušek) se nezapřou. Častokrát se mi stává, že se při procházkách lidé Buda bojí. A musím se přiznat, že oprávněně. Kdybych mu to totiž dovolil, tak by je tento zabiják samou radostí ulízal k smrti.

Na závěr bych chtěl požádat všechny návštěvníky o shovívavost s obsahem úvodní stránky a případných dalších příspěvků. V chovu psů jsem úplný začátečník a tak vše, co zde bude napsáno (kromě standardu a oficiální charakteristiky plemene Cane Corso), budou pouze mé osobní názory, které nemusí být vždy stoprocentně správné a mohou vyvolávat polemiku. Proto uvítám Vaše příspěvky a slibuji, že se budu snažit na všechny reagovat. Stejně tak pokud budete mít jakékoliv připomínky ke zpracování a uživatelské "přítulnosti" těchto stránek, neváhejte kontaktovat mého webmastera Daniela, neboť je naším cílem, aby se Vám stránky libily a každá připomínka tomu může napomoci.

Pokud jste se pročetli až sem, tak Vám děkuji za pozornost a teď už hurá na fotky, protože Budsportcan z Turkovského lesa se Vás již nemůže dočkat.

Nahoru ↑

Všechna práva vyhrazena, Petr Plaček © 2004 - 2008
 Autor a webmaster: Daniel Maček